Je zajímavé jak fenomén „nočního houbaření“ vznikl.
Úplnou náhodou před pár lety díky vášnivé houbařce, člence brněnského mykoklubu a v neposlední řadě propagátorce nočního houbaření Heleně Vechové.
Jak jste se Heleno dostala k tomu, že na houby nechodíte ráno nebo přes den jako většina houbařů?
“Houbaření je stejně jako chovatelství psů moje obrovská vášeň a za to, že chodím na houby v noci, tak vděčím především svému psovi.“
Co má společného pejskaření a noční houbaření?
„Vzniklo to před lety, kdy jsme si koupili takovou starou, zanedbanou, ale romantickou chatu k rekonstrukci na konci jedné chatové osady. Protože tam není přívod vody, tak se pro ni musí chodit pár set metrů ke studánce. Když jsme pokaždé v pátek po práci, a bylo to někdy až po setmění, přijeli na chajdu, hned jsem s naším hafanem vyrazila ke studánce pro vodu. Jak jsem si tak svítila na cestu a hlavně na psa, který běhal okolo mě po lese, viděla jsem spoustu krásných hub. Támhle parádní dubák, tam růžovka, bedly, další pravý hřib a další... Nebyla jsem na takovou nadílku připravená a hlavně mým cílem byla voda. Rozhodla jsem se tedy, že houby půjdu posbírat brzo ráno než do lesa vyrazí ostatní houbaři. Jaké bylo překvapení, že jsem se pak ráno z lesa vrátila takřka s prázdnou. Celý den mi to vrtalo hlavou. Večer jsem to nevydržela, vzala baterku a vypravila se do stejných míst. Byly tam všechny ty houby, který jsem viděla předešlý večer a ještě spousta dalších. No prostě houbařský ráj. Koš mi skoro na tu úrodu nestačil. Od té doby chodím na houby v noci a stojí to za to!“
No a v čem je houbaření v noci tedy jiné než ve dne?
„Když na houby zasvítíte v noci baterkou, tak jim krásně svítí nožičky. Tento efekt ve dne nikdy neuvidíte. Houby jsou přes den všelijak nastíněné nebo naopak osluněné a těžko se hledají.“
Je na noční houbaření potřeba nějaké zvláštní vybavení?
„Zkoušela jsem různé baterky a svítilny. Je to vcelku jedno, ale co je zásadní, tak to musí být klasické teplé žluté světlo. S LED svítidlem nic neuvidíte. Za ta léta se mi nejlépe osvědčila akumulátorová halogenová svítilna z auta.“
Jsou ještě nějaká specifika anebo vychytávky, které je dobré znát?
„Ani ne. Technika je stejná jako když houbaříte ve dne, jen s tím rozdílem, že máte navíc baterku. Důležitý je však terén. Noční houbaření je ideální provozovat v kopcovitém terénu. Když se svítí do kopce nahoru, tak jsou houby nejlíp vidět. Na rovině se taky dá, ale je potřeba si lehce přičupnout. Z kopce dolů je pak nejlepší jen sejít a pak si posvítit nazpět.“
Když jste Heleno začala chodit po nocích na houby, nebyla jste tak trochu lidem za blázna?
„Jasně, že jo. Než si osadníci zvykli na to, že po nocích v okolních lesích neslídí nějaká podivná individua a je to pouze „Vechovka“ na houbách, tak to nějakou dobu trvalo. Pár z nich jsem i pěkně vystrašila. Pak byla šuškanda a přišlo jim to k smíchu. To však netrvalo dlouho. Hlavně když zjistili, že nosím houby i ze zaručeně vysbíraných plácků. Nic neroste a Vechovi neví co s houbama, že je i rozdávají. To jim rozhodně muselo vrtat hlavou.“
Takže časem začali taky chodit do lesa na houby v noci?
„Samozřejmě to nebylo hned, spíš bych řekla, že se tato osvěta šířila velice pomalu. Ale ty výsledky v úspěšnosti nočního houbaření na úkor běžného jsou jednoznačné. Začala jsem brávat do lesa v noci rodinu, hlavně vnoučata a tím se to pro mě dost zjednodušilo. Jen stojím na cestě a ukazuju dětem do stráně, kde jsou houby, svítím jim a oni běhají, sbírají a nosí úlovky do košíku. Moc je to baví a často od nich slýchám, když si voláme: Babi, kdy zase půjdeme v noci na houby? No a co se ostatních houbařů a spoluosadníků týká. On to nikdo moc nepřizná, ale v okolních lesích už po nocích nehoubařím jenom já. No a taky si čím dál míň lidí stěžuje, že se v lese nedá nic najít.“
Helena se usmívá a na závěr dodává: „Když ale opravdu nerostou, tak nic nenajdete ani v noci i s tou nejdokonalejší svítilnou.“
