Muchomůrka tygrovaná (někdy také nazývána jako muchomůrka panterová) je příčinou veškerých výše uvedených obav. Je to opravdu velmi nebezpečná jedovatá houba a neradno ji podceňovat. Již v malém množství způsobuje těžké mykoatropinové otravy. Prvním specifikem m. tygrované je její výskyt. Natrefíte na ni daleko méně častěji než na šedivku či růžovku, neboť je to teplomilná houba, která roste v nižších a teplejších oblastech. Nejčastěji ji objevíte pod duby. Muchomůrka růžovka i šedivka jsou na teplotu daleko méně náročnější. Pokud houby sbíráte ve vyšších nadmořských výškách, tak potkat m. tygrovanou je docela vzácnost. To samozřejmě není dostačující vodítko. Ve vyšších polohách pod jedlemi roste vzácně "muchomůrka tygrovaná - jedlová". Ten nejdůležitější odlišný znak, podle kterého bezpečně poznáte, že se jedná o muchomůrku tygrovanou je její prsten. Ten je „hladký a nerýhovaný“, což je nejcharakterističtější rozlišovací znak od muchomůrky růžovky i šedivky, které mají prsten rýhovaný. Dalším, ale již méně zřetelným odlišovacím znakem je rýhovaný okraj klobouku m. tygrované.
Muchomůrka šedivka nepatří mezi nejkvalitnější druhy hub, ale jsou houbaři, kteří ji sbírají. Šedivka je totiž velice hojný druh houby a roste i v obdobích, kdy je jiných hub nedostatek. Je všeobecně rozšířená a vyskytuje se v lesích všech typů. Je to houba, kterou z této trojice potkáte nejčastěji. Pokud opravdu chcete šedivku sbírat, věnujte vysokou pozornost jejímu prstenu, který je „zřetelně rýhovaný“. Je-li prsten porušený nebo ho z jiného důvodu plodnice nemá, tuto houbu nesbírejte. Za takové riziko muchomůrka šedivka opravdu nestojí.
V souvislosti s m. šedivkou je třeba se ještě zmínit o muchomůrce porfyrové, která ji může připomínat a je slabě jedovatá. Roste nehojně spíše ve vyšších polohách. Její klobouk je zbarven lehce do fialova a liší se i jiným utvářením spodní části třeně.
Muchomůrka růžovka nebo-li „masák“ patří mezi jednu z našich nejoblíbenějších sbíraných hub. Je to velice chutná a hojná houba. Roste v početných skupinách a ve všech typech lesů od června až do listopadu. I přes svoji všeobecnou známost jsou lidé, kteří jí nedůvěřují pro možnou záměnu s muchomůrkou tygrovanou. Kromě zásadního rozlišovacího znaku, kterým je „rýhovaný prsten“ má růžovka ještě další naprosto charakteristický znak. Tímto znakem je „růžovění dužniny“. Muchomůrka tygrovaná i šedivka mají dužninu neměnnou. Nejnápadnější je růžovění ve spodní části třeně. Klobouk bývá většinou také růžový, za sucha je zbarven růžovohnědě. Muchomůrka tygrovaná i šedivka mají klobouk zbarvený šedohnědě. Také tvar spodní rozšířené části třeně je jiný. M. tygrovaná má ve spodní části třeně nízkou obrubu a dva až tři přídavné prstence, kdežto třeň růžovky zde není obroubený a je pokrytý jen několika bradavčitými kruhy.
