Není třeba se za to stydět, protože právě takový zážitek z nás posléze dělá zkušené a obezřetné houbaře. Hřib žlučník, lidově známý také jako „hořčák“ či „žlučák“ opravdu klame svým zevnějškem. Dokonce i některé další smyslové vjemy jím bývají obelstěny. Hořčák totiž velice příjemně houbově voní. Jediným smyslem, který nás při váhavém postoji opravdu neoklame, je jeho chuť. Ta je dokonale a nesnesitelně hořká.
Houbař Mirek Rosický je ve svém okolí považován za znalce a lidé za ním často chodí, aby jim pomohl s určením hub. Říká: „Je to prakticky nejčastěji zaměňovaná houba a zároveň se s ní lidé velice těžko loučí, když jim vysypávám plné koše těchto krasavců“, směje se. Sám však tuto houbu úplně, ostatně jako mnozí jiní, nezatracuje: „Každý rok si pár hořčáků nasuším a používám je jako účiný lék na žaludeční potíže a nevolnosti, nedám na něj v tomto ohledu dopustit“.
Jeho léčivé účinky byly prokázány i vědecky. Obsahuje látky, které zastavují růst rakovinotvorných buněk u některých druhů nádorů.
Letošní rok je zajímavý tím, že se hořčáky po loňské neúrodě opět objevily v hojném množství. Jsou tedy roky, kdy je tomu přesně naopak. Nejčastější záměna je s Hřibem dubovým.
Abychom hořčáka s určitostí poznali, tak ho nemusíme nutně ochutnávat. Rozhodně není o co stát, nepříjemnou hořkost v ústech totiž jen tak lehce nepřebijeme. Při sběru je snadné ho odlišit nejen podle hořké chuti, ale především podle růžových rourek, u starších plodnic většinou nápadně polštářkovitě vyklenutých. Také síťka na třeni je podstatně hrubší, s oky většími a hrubšími než má např. hřib smrkový či dubový.
Některými mykology je hřib žlučník považován pro svoji velkou schopnost osidlovat nové lokality za plevelnou houbu.
Více detailů k poznávacím znakům Hřibu žlučníku naleznete v atlasu hub naHoubach.cz.
Máte také nějaké zážitky s hřibem žlučníkem či zkušenosti jak tuto houbu prakticky využít? Podělte se o to v komentářích k tomuto článku…